Ryzlink vlašský

Vzhledem k dlouhému vegetačnímu období vyžaduje teplejší vinařské oblasti a její pěstování se v Česku doporučuje pouze v jižních částech vinařské oblasti Morava, pěstuje se hlavně na Znojemsku, Mikulovsku, Velkopavlovicku a Hustopečsku. Ve světě se pěstuje zejména v Itálii, Maďarsku, Rakousku a na Slovensku. V roce 1999 se v Česku pěstovala na 13 % plochy všech vinic, v roce 2004 tento podíl klesl na 8,5 %.

Odrůda se označuje také jako Welschriesling, Wälschriesling, Riesling italico, Olaszrizling, Laški rizling, Rizling italijanski, Talianska graševina, Klein-riesler nebo Petit Riesling.

Původ

Jedná se o starou odrůdu, její přesný původ není znám. Některé prameny předpokládají, že vznikla ve Francii, odtud se rozšířila do Heidelbergu a v 19. století z Porýní do Dolního Rakouska a Maďarska. Její název nemá s místem vzniku souvislost, jako vlašský se údajně začala označovat v Německu pro odlišení od ryzlinku rýnského. S ryzlinkem rýnským nemá žádný příbuzenský vztah.

Na Moravě se začala vysazovat kolem roku 1900, do české státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 1941. Od roku 1985 je povoleno pět klonů: PE-7/76, PE-5/44, PE-5/34, PE-6/65 a PE-7/71. Udržovacím šlechtěním jsou v Česku pověřeni Ing. Miloš Michlovský, CSc, a AMPELOS, ŠLECHTITELSKÁ STANICE VINAŘSKÁ ZNOJMO, a.s..

Popis odrůdy

Keře jsou středně bujného růstu. Listy jsou středně velké, třílaločné až pětilaločné, na okrajích s jemnými zoubky, většinou méně dělené, světlejší barvy, na rubu jemně ochlupené. Hrozny jsou středně velké, válcovité, dlouhé průměrně 130 mm, husté, na dlouhé stopce, často s přívěsným hrozínkem. Průměrná hmotnost hroznu je 109 g. Bobule jsou kulaté, malé (průměrná délka je 12 mm, průměrná hmotnost je 1,26 g), žlutozelené s černou tečkou na vrcholu, s tenkou ale pevnou slupkou. Dužnina je řídce šťavnatá, chuť je kyselá.

Odolnost proti zimním a jarním mrazům je velmi dobrá díky pozdnímu rašení (raší v půle dubna), snáší mrazy až do −25 °C. Odolnost proti houbovým chorobám je střední. V pozdějších fázích vegetace je citlivá na padlí révové (Oidium tuckerii), trpí vadnutím třapiny. Proti perenospoře (Plasmopara viticola) je docela odolná. Pokud je vlhký podzim, hrozí napadení plísní šedou (Botrytis cinerea).

Odrůda je pozdní, dozrává v druhé polovině října nebo začátkem listopadu. Vyznačuje se pravidelnými a dobrými výnosy (průměrně 9–12 t/ha) a nižším obsahem cukru obvykle 15–19° NM. Obsah kyselin v moštu je obvykle 10–15 ‰.

Vzhledem k dlouhému vegetačnímu období a pozdnímu dozrávání má vysoké požadavky na na výslunnou a teplou polohu, proto se hodí pouze do teplejších vinařských oblastí. Na půdní podmínky příliš náročná není, nejlepší kvality dosahuje na propustných a hlinitých půdách. Vhodné jsou i sterilní písky a štěrkopísky, snáší i půdy vápenité. Vedení se používá střední i vysoké s řezem na tažně, keře se zatěžují 8-10 plodnými očky na 1 m².

Pokud půda obsahuje do 15 % vápníku, jako podnož se používá odrůda Kober 5BB. V půdách s vyšším obsahem vápníku se používají SO 4 nebo 125 AA. V písčitých půdách je vhodná i LE-K/1.

Vlastnosti vína

Víno je charakteristické především vyšším obsahem kyselin. V chuti je plné a harmonické. Má širokou škálu vůní, barva je světle zelenožlutá. Ve vůni a chuti lze hledat červený rybíz, angrešt, luční kvítí, hrozinky, sladký citron nebo medové tóny.

Ryzlink vlašský se hodí jako osvěžení po namáhavé práci (ať už jako víno nebo jako vinný střik), k uzeninám či slanině. Suchá vína jsou vhodná i jako aperitiv k studeným předkrmům a k jídlům prosté všední kuchyně. Můžeme jej podávat k zeleninovým jídlům, zeleninovým polévkám, bílým sýrům, lehkým uprávám ryb nebo jemným paštikám.

Víno se hodí i k dlouhodobé archivaci.

Zdroj informací: Wikipedia.org